Přiznaná účast Západu na událostech tak zvaného „Majdanu“, a následné události kolem Krymu byly první fází konfliktu mezi Ruskem a Západem, který v současné situaci už zašel tak daleko, že ohrožuje veškeré lidstvo.

Druhou fází eskalace bylo podněcování k celosvětovému odsuzování Ruska, jeho šikanování, sankcionování a mnohostranné provokování naznačující že Západ neuznává Krym za součást Ruské federace.

Diskriminace ruského obyvatelstva Ukrajiny, navíc Západem přehlíženým, byla třetí fází eskalace zmíněného konfliktu. Ta pokračovala vytvořením odtrženeckých republik na jihovýchodě Ukrajiny, a vyvrcholila následnou bezvýhradnou podporou Západu poskytovanou Ukrajinské vládě pro potlačení jakýchkoliv separatistických snah. Pod rouškou doktríny o nedělitelnosti států se pak rozhořela dlouhodobá čtvrtá fáze.

Čtvrtá fáze je charakterizovaná založením milicí v odtrženeckých státnostech. Soustavným decimováním Doněcka a Luhanska armádou Ukrajiny, a především blahosklonným přehlížením Ukrajinou páchaného vraždění civilního obyvatelstva obou separatistických regionů.

Pátou fázi lze pojmenovat jako dlouhodobé sbírání sil. Separatisté se vyzbrojují a vojensky organizují. Ukrajinská armáda je doplňována oddíly fanatických nacionalistů, příslušníci oné armády jsou cvičeni doma i v cizině odborníky zemí NATO, a především je Ukrajina vyzbrojována Západem moderními zbraněmi. V této dlouhé fázi Západ dělá všechno proto, aby vyprovokoval vojenský zásah Ruska na záchranu Rusů žijících na Ukrajině.

Povedlo se. Poslední kapkou do osm let plněného poháru trpělivosti Ruska bylo pak Zelenského veřejné deklarování zájmu o získání jaderných zbraní.

Šestá fáze už je ozbrojeným konfliktem zahájeným Ruskem pod hlavičkou „Speciální operace Ruské armády na území Ukrajiny“, s cílem demilitarizace a denacifikace Ukrajiny. Ještě v této fázi jde o regionální, i když už ozbrojený konflikt Ruska a Ukrajiny, pouze vzdáleně nepřímo inspirovaný Západem. Ať byl pro Ruské politiky důvod k vojenské intervenci sebeposvátnější, ba naprosto nevyhnutelný je nesporné, že to bylo Rusko, kdo povýšil letitý konflikt na ozbrojenou konfrontaci.

Sedmou fází je bezvýhradná podpora Ukrajiny celým Západem. Ta se projevuje zásadně dodávkami těžkých zbraní, válečnou propagandou nepochybující o konečném vítězství Ukrajiny a snahou o absolutní ekonomickou porážku Ruska. Jednotné angažmá celého Západu ve prospěch Ukrajiny dává konfliktu Ruska s Ukrajinou úplně novou kvalitu. Jde už jednoznačně a nepopiratelně o přímou válku Západu s Ruskem. Regionální, pouze ozbrojený konflikt mezi dvěma státy byl chováním Západu povýšen na úroveň regulérní, ač oficiálně nevyhlášené, leč dokonce totální války proti Rusku. Celý svět by si měl uvědomit, že tuto válku už nezačalo Rusko. Ať už měl Západ ke svému chování sebevznešenější důvody, začal ji Západ a jenom Západ.

To je potvrzeno další eskalací představující už fázi osmou. Specifickým jevem této fáze je nezpochybnitelné zapojení vojenských specialistů NATO v bojích na území Ukrajiny, kteréžto Ruská strana prohlásila za počátek třetí světové války. Jinými slovy Rusko přijalo vhozenou rukavici a začalo chápat svůj boj za horkou válku s celým, podle něj „kolektivním Západem“. Osmá, a zatím poslední fáze vrcholí veškerým Západem akceptovanou strategií vyhlášenou Pentagonem. Jejím cílem je takové oslabení Ruska, aby prý už nikdy nebylo schopné realizovat vůči svým sousedům podobnou operaci, jakou si dovolilo proti Ukrajině. Jinými slovy zbavit Rusko postavení vojenské supervelmoci.

Z hlediska Západu, či spíše sousedů Ruska jde o pochopitelný záměr, jenže Rusko, pod vlivem svých historických zkušeností, takovou strategii vnímá naprosto opačně. Považuje ji pouze za zástěrku, pod níž se skrývá nejméně stoletá snahu USA, a ještě déle trvající snaha Evropy zničit Rusko a získat jeho surovinovou základnu energetických a ostatních zdrojů nerostného bohatství.

Děsivé je, že v této fázi byla překročena i červená linie spočívající v nemožnosti smíru z iniciativy jedné z válčících stran. Takže od této chvíle už není možné nejenom přímé jednání Ruska s Ukrajinou, ale dokonce bezprostřední vyjednávání Ruska s kýmkoliv na Západě. Takže se boj eskaluje na jen a pouze úplné vítězství jedné strany konfliktu. Což v sobě skrývá riziko pro veškeré lidstvo.

Tím se válka Západu proti Rusku posunuje ještě na vyšší úroveň. Rusko se dostává do pozice prvního vzbouřence zbytku světa proti hegemonii Západu čili začíná bojovat nejen za svou existenci. Válka se tím prokazatelně začíná dotýkat zájmů celého lidstva. V prvé řadě jde o riziko, že Rusko zatlačené do kouta použije zbraně, likvidující lidstvo jako druh. Pokud by naopak Rusko vyhrálo, pak by se začal cítit Západ tím, kdo bude bojovat o svou existenci, což by představovalo stejné riziko pro svět.

Další představitelnou fází eskalace konfliktu už je jenom vstup vojsk NATO na ukrajinské území a přímé zapojení se do bojů s Ruskou armádou. Silácké řeči prezidenta Polska či ministra zahraničí Británie už konflikt nemohou zesílit. K tomu by ale v zájmu všelidském už nemělo dojít. Ovšem zabránit tomu může pouze svět šesti a půl miliard nezúčastněných, který najde ve svém středu autority, jež přimějí bojující strany zasednout k jednacímu stolu. Je asi jedno, zda napřed Západ a Rusko, nebo Rusko a Ukrajina.

Představitelé šest a půl miliardy obyvatel světa jsou současným stavem postaveni před své vlastní existenční rozhodnutí. Dopustí–li aby bylo Rusko poraženo, tak bude opět obrovská většina lidstva uvržena pod diktaturu jedné miliardy ziskuchtivých a nikdy dostatečně nasycených vládců Západu. A to na velmi dlouhou dobu, možná i na několik staletí, protože to, co se odehrává po rozpadu Sovětského svazu je skutečně dějinným zlomem. Jeho vyřešení bude proto dlouhodobě platné. Myslím si.